V čem je Vrbno světové aneb O čem se skoro nemluví

Nepovažuji své články za kritiku. Jsem člověk, který se snaží nad okolními impulzy přemýšlet a vždy si nejdříve vyhodnotí, jestli jej mohly někam posunout, případně se poučí při příštím konání. Stejný smysl dávám i svým příspěvkům. Nečekám, že všichni dotčení sklopí uši či  převezmou mou „pravdu“ za tu jedinou správnou. Chci, aby měli možnost nad věcmi přemýšlet a možná vidět jiný pohled. K tomu je zapotřebí otevřít svou mysl. Argumenty definující jasné ne, my to děláme nejlépe, nejsou dostačující.

Jaké jsou tedy mé návrhy? Přesně takové, jak už jsem několikrát zmiňoval. Dříve, než město začne cokoliv budovat, musí mít na stole jasnou koncepci na sebe navazujících projektů, které by jako komplet začaly dávat turistovi smysl a také důvod, aby zde plánoval své aktivity. Na tyto prvky je nutno mít v následujících letech alokované peníze, bez nichž to prostě nejde. Zároveň je také nutností si pevně říct, že je to další z priorit, která nezmizí při nenadálých situacích. Přesně takovou vizi průběžně formuji. 

Dnes představím jeden bod. Čím je Vrbno světové, unikátní a jedinečné? Co ho může odlišit od jiných měst a obcí v okolí? Blízká poloha Pradědu? Kde vidíte tu jedinečnost Vrbna oproti Malé Morávce, Rýmařovu, Bruntálu či Jeseníku? Nikde. Správná odpověď je jméno: Josef Hoffmann. 

Přijde vám toto spojení na tak významnou osobnost málo? Hoffmann byl jedním ze tří zakladatelů Wiener Werkstätte (Vídeňské umělecké dílny). Tedy dílen, které jsou považovány za jeden z kořenů evropského Art déco. V určitém časovém období byl ředitelem a hlavním mecenášem Wiener Werkstätte také vrbenský rodák a místní průmyslník Kuno Grohmann. 

Josef Hoffmann pro Kuna Grohmanna navrhl úpravy interiéru zámečku ve Vrbně. Navrhnul jeho bratrovi Fritzovi moderní vilu včetně kompletního vybavení (památkově chráněna). Na Kunovu objednávku také vytvořil několik variant domů pro zaměstnance továrny.  V pozdějších letech následovala ještě další vila pro Lothara Grohmanna (památkově chráněna - architektura nové věcnosti), stojící naproti dnešním lisovnám.

V celkovém součtu stojí v katastru Vrbna minimálně deset staveb Josefa Hoffmanna. Nebydlíte náhodou v některé z nich? 🙂

Vybavení expozic by se měnilo. Probíhalo by zapůjčení a výměny exponátů s Rakouským muzeem pro umění a průmysl (mají samostatný dlouhodobě fungující oddíl věnující se pouze dílu Josefa Hoffmanna), Moravskou galerií v Brně a Národní galerií v Praze. Všechny tyto instituce mají sbírky Hoffmannových prací, které čekají na jejich odhalení. 

Už slyším ty reakce!

„Stop, stop, stop. Co blbneš? Je to nesmysl. Kde na to město asi vezme? Oprava, vybavení. Jak zaplatí provoz? Musí se opravovat chodníky! Nemáme čas na blbosti!“

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Krnov a jiná města podobné projekty úspěšně zvládají. Jsou schopnější než vrbenští představitelé? Spíš ne. Mají však odhodlání a vidí v tom smysl. 

Pamatujete na koncepci turismu, vizi do budoucna a alokované finance? :-)

Město údajně připravuje městské muzeum. Myslím, že Josef Hoffmann by si svou výjimečností zasloužil část expozice. Bohužel aktuální jeden odstaveček na Průmyslové stezce o něm není dostatečným tahákem a zadostiučiněním. 

Expozice konaná minulý rok v Bruselu, na níž byly vystaveny vily ve Vrbně, byla unikátní. Na fotografiích tyto domy obdivoval celý svět. Věděl o tom někdo ve Vrbně a pracoval s tím? Ne.

Ano, opravdu nežijeme v ideálním světě. Má přesto smysl rezignovat a nesnažit se vytvářet nové příležitosti koncepčně? Já myslím, že to smysl má. Tak uvidíme. Snad jsem alespoň část „kritiků” toužících po nápadech na krátkou dobu uspokojil. Příště se třeba podíváme na některé další. Už jste byli někdy ve Střeše? :-)

Jan Láňo